Respekt k vývojovým fázím dětí
Každá fáze vývoje dítěte má svá specifika.
Pro děti ve věku 6-12 je to hlavně potřeba nasytit touhu po vědění (zkoumání světa a poznávání souvislostí), socializace (vztahy, hledání svého místa ve skupině), morálka (dodržování pravidel, zkoumání toho, co je dobré a co špatné), objevování světa venku mimo třídu, samostatnost (pomoz mi, abych to dokázal sám), fyzická zdatnost, představivost a schopnost abstrakce.
Pro děti ve věku 12 – 18 je to především zkoumání sebe sama a svého místa ve světě, řešení reálných problémů, manuální činnost. Jedinec chce být prospěšný a užitečný pro společnost.
Senzitivní fáze
Každé dítě má období, kdy je citlivé na vstřebávání určitého druhu dovedností nebo vědomostí, každé dítě má toto období jindy. Učitel jako průvodce se pozorováním dítěte snaží tuto fázi rozpoznat a respektovat.
Vnitřní motivace
Montessori pedagogika vychází z předpokladu, že děti mají opravdový zájem a touhu poznat, naučit se a uplatnit nové znalosti v praxi. Učitel jako průvodce tuto vnitřní motivaci podporuje.
Ke zvýšení vnitřní motivace dětí přispívá propojení teorie s praxí. Učitel nabízí dětem smysluplné činnosti a možnosti řešení reálných problémů. Své vědomosti a dovednosti získávají děti pomocí praktických činností a projektů. Díky besedám, exkurzím a návštěvám různých organizací děti poznávají, kde a jak využít získané vědomosti a dovednosti, zkoumají, jak mohou prospět společnosti a co je baví. Jsou vedeny k zodpovědnosti za své chování, a k uvědomění si svého vliv na fungování komunity.
Připravené prostředí
Prostředí, kde se dítě učí, by mělo být příjemné, estetické a obsahovat dostatek lákavých podnětů ke zkoumání a objevování. Součástí připraveného prostředí je také učitel, příjemná atmosféra, dobré vztahy a řád. Prostředí by mělo být připravené tak, aby v něm bylo snadné dodržovat dohodnutá pravidla. Připravené prostředí respektuje žáka jako individualitu i celou skupinu.
Děti se podílejí na tvorbě a péči o připravené prostředí. Jsou vedeny k tomu, aby udržovaly řád a pořádek v prostorech sloužících ve výuce, třídí odpad, ví o možnosti využití ekologicky šetrných úklidových prostředků, atd. Na výletech, exkurzích a ozdravných pobytech děti poznávají přírodu, budují si k ní vztah a zkoumají, jaké chování je k ní ohleduplné.
Žáky a rodiče také zapojujeme do plánování a realizace řady třídních, školních a mimoškolních akcí (např. zápis do 1. tříd, zahradní slavnosti, Vánoční dílničky, výlety, atd.), čímž budujeme pocit sounáležitosti s životem školy a školu jako komunitní centrum.
Tyto činnosti vedou děti k zodpovědnosti za svá rozhodnutí a své činy.
Bezpečné prostředí
Při hodnocení práce žáků používáme popisnou slovní zpětnou vazbu. Vedeme žáky k sebekontrole a sebehodnocení, důležitá je také radost z dokončené práce a vyřešeného úkolu. Žáci se učí přijímat a dávat konstruktivní zpětnou vazbu, oceňovat sebe i ostatní, což jim pomáhá jejich práci zlepšovat. Ke sledování a hodnocení průběhu práce slouží také sběr vlastních materiálů do portfolia. Součástí zpětné vazby je práce s přirozenými logickými důsledky za své jednání.
Žáci poznávají své potřeby, pozitivní i negativní emoce, učí se je s respektem vyjadřovat, naslouchat druhým, vytvořit si říct svůj názor. Učí se také efektivně a citlivě řešit různé situace nebo konflikty se spolužáky, dohodnout se.
Velkou pozornost věnujeme tomu, aby se děti vzájemně poznaly, uměly se přijímat a oceňovat i ve svých odlišnostech.
K otevřené a partnerské komunikaci mají děti příležitost např. na komunitním kruhu.
Důraz klademe také na soulad mezi rodinou a školou. Rodiče mají po předchozí domluvě přístup do výuky, společně se Sdružením rodičům organizujeme různé vzdělávací, odpočinkové, tvůrčí, poznávací a sportovní aktivity.
Volná práce
Dítě je vedeno k tomu, aby se samo umělo rozhodnout, co, jak, kde, s kým a jak dlouho bude dělat. Žáci tak rozvíjí své individuální schopnosti, poznávají své silné a slabé stránky a pracují s nimi. K tomu je potřeba dostatečně motivující připravené prostředí a společně dohodnutá pravidla.
Díky svobodné volbě rozvíjíme u žáků vyšší myšlenkové procesy jako tvořivost, učíme je hledat různé přístupy k problémům a nazírat na problémy z různých úhlů. Vedeme je k samostatnosti, aktivní práci, vlastní zodpovědnosti za svou volbu a jednání a sebepoznání, kdy se seznamují se svými schopnostmi a možnostmi a stávají se způsobilými stanovit a realizovat svůj další životní program. Získávají dovednost rozhodovat se podle svých reálných zájmů, možností, vědomostí a dovedností. Poznávají různé způsoby učení a učí se volit takový způsob, který je pro ně účinný.
Pro usnadnění orientace žáka v jeho povinném vzdělávacím obsahu daného období jsou mu učitelem poskytnuty myšlenkové mapy nebo jiné typy přehledu vzdělávacího obsahu. Díky němu a nabízeným prezentacím a činnostem se žáci učí plánovat svou práci, realizovat ji a dokončovat. Tento přehled slouží jako podklad k hodnocení a sebehodnocení žáka.
Učitel dbá na to, aby každá práce dostala zpětnou vazbu – od učitele písemně nebo ústně, žákovou prezentací před třídou, zpětnou vazbou od spolužáků, samokontrolou či jinak.
Pro samostatnou práci je žákům umožněn pohyb v prostorách školy i v době vyučování. Žáci mají během vyučování přístup k celému Montessori materiálu, odborné literatuře i beletrii a mohou také využívat počítače s připojením na internet. Žáci se tak učí pracovat s informacemi – hledat podstatné, třídit je, kriticky vyhodnotit a využít smysluplně a tvořivě pro svou práci.
Montessori materiál je k dispozici v omezeném množství, což děti vede k trpělivosti, schopnosti počkat a dohodnout se.
Polarizace (koncentrace) pozornosti
Polarizace pozornosti má tři fáze:
- dítě hledá, s čím, jak, kdy, kde a s kým bude pracovat
- dítě soustředěně pracuje
- dítě se nasytilo a dokončilo práci.
Aby se dítě mohlo koncentrovat, probíhá vyučování v blocích a není členěno na jednotlivé předměty.
Učitel jako průvodce
Děti se učí zvládnout úkol samy, pak o pomoc žádat své spolužáky. Úkolem učitele je hlavně pozorovat, jaké jsou potřeby dětí, reagovat na ně a podpořit žáky, aby věci dokázaly samy. Svým pozorováním učitel dítě poznává, získává informace o jeho postupu a vývoji, což tvoří základ pro jeho další individuální práci s ním. Průvodce se snaží být autentický a motivovat děti svým nadšením.
Nové téma je žákům samostatně nebo ve skupině představeno evokační prezentací s nástinem další možné práce. Tím a následnou podporou ze strany učitele vedeme žáka k zodpovědnosti za své vlastní vzdělávání.
S ohledem na aktuální potřeby učitel využívá různé metody a formy práce – skupinovou nebo samostatnou práci, prezentaci pro celou třídu, projektovou či problémovou výuku, pokusy a laboratorní cvičení, hry, besedy, pracovní činnosti,…
Učitelé jsou k dispozici žákům také jako odborní konzultanti při práci na projektech a jiných úkolech.
Výchova k míru, respektovat a být respektován
Dítě je vedeno k volné a svobodné práci, tak, aby vnímalo okolí a potřeby ostatních. Je respektováno a je vedeno k tomu, aby respektovalo ostatní. Žáci a učitelé společně tvoří pravidla chování, pravidla různých činností a úkolů. Společně stanovená pravidla je pro všechny jednodušší dodržovat.
Od konkrétního k abstraknímu
Dítě přes zkoumání konkrétního materiálu dochází k abstraktnějším myšlenkovým operacím.
Celostní učení
Dítě poznává svět v souvislostech. Výuka je koncipována tak, aby rozvíjelo nejen své myšlení, ale také fyzickou a sociální složku své osobnosti a zkoumalo samo sebe.
Věkově smíšené skupiny
Děti pracují ve věkově smíšených skupinách, ideálně v trojročích. Rozvíjíme tak u nich schopnost spolupráce (děti si navzájem pomáhají, učí se od sebe navzájem, motivují se a upevňují si své schopnosti), tolerance (respekt k individuálnímu tempu, potřebám ostatních, odlišnostem), získávají větší zodpovědnost za fungování skupiny, rozvíjí své sociální a komunikační dovednosti, vedou se vzájemně k dodržování pravidel.